VÝZVY

Fruit worker with a sack of ammonium sulphate

O kousek níž najdete příklady problémů spojených s produkcí banánů a tropického ovoce obecně.

Práva zaměstnanců a pracovní podmínky

Co zažívají a jak žijí lidé, kteří pro nás pěstují banány?

Migranti

V některých zemích – například v Dominikánské republice nebo Kostarice – pracují na plantážích migranti, jejichž práva jsou velmi často porušována. Pracovníky nezřídka získavají práci prostřednictvím agentur. Díky těmto prostředníkům je pracovní síla levnější, flexibilnější a je jen malá šance, že na plantáži vzniknou fungující odbory.

Ženy na plantážích

Práce 14 hodin denně, neplacené přesčasy, bez možnosti hájit svá práva v odborech, to je realita zaměstnankyň plantáží. Ženy čelí sexuálnímu obtěžování, nezřídka dostávají vyhazov ve chvíli, kdy otěhotní, a nemohou se starat o své děti ani když jsou úplně malinké. V některých zemích – například v Ekvádoru nebo Kostarice – představují ženy jen 13 % zaměstnanců. Manažeři plantáží je vnímají jako vysoce rizikové pracovníky, kteří je stojí moc peněz.

Odbory a pracovní práva – proč je důležitý nezávislý hlas

Pracovníků sdružených v odborech je v zemích, kde se pěstují banány, velmi málo, a to především kvůli taktikám na potlačení odborových aktivit, kterých se lokální I nadnárodní firmy rozhodně neštítí. Nejhorší pověst má v tomto směru Guatemala, kde odboráři čelní nejhorším formám represe: diskriminace, násilí, únosy, výhrůžky I vraždy tu nejsou výjimkou. Sofistikovanější metodu využívají v Kostarice, kde se snaží pracovníky zapojit do oficiálního hnutí Solidarismo, jakési náhražky nezávislých odborů.

Přestože většina zemí exportujících banány ratifikovala mezinárodní dohody týkající se pracovních práv, jejich porušování je na denním pořádku. Potlačování odborů je velmi časté, stejně jako malá ochrana zdraví při práci, nízké mzdy nebo neplacené přesčasy. Mnoho z těchto problémů se snaží řešit růzé druhy certifikačních systémů.

Svoboda sdružování patří mezi nejdůležitější předpoklady pro to, aby na plantážích panovaly důstojné podmínky. Díky odborům a kolektivnímu vyjednávání můžou totiž zaměstnanci postupně zlepšovat svoje postavení a vydobýt si respekt ke svým právům.

Životní prostředí

Pěstování banánů může být pro životní prostředí opravdovou katastrofou – víte proč?

Banány určené na export se v drtivé většině pěstují na monokulturních plantážích v Latinské Americe a čím dál častěji I Africe. Intenzivní metody produkce můžou sice zvyšovat výnosy, na druhé straně mají ale vážné dopady na životní prostředí. Patří mezi ně:

  • znečištění vodních zdrojů
  • velké množství odpadu
  • eroze půdy a vyšší riziko záplav
  • odlesňování a snižování druhové rozmanitosti
  • snižování úrodnosti půdy

Proč se na plantážích používají agrochemikálie?

Banánové plantáže jsou monokultury, roste na nich jen jeden druh rostliny – banánovník. 97 % exportních banánů tvoří jedna jediná odrůda jménem Cavendish. Ta má ale kromě výhod (tenká slupka, ideální velikost) také nevýhody. Tou jezásadnější je slabá genetická výbava, jejíž vinou jsou banánovníky velice náchylné na poškození škůdci, plísněmi a nemocemi. Právě proto, se banány staly druhou chemicky nejošetřovanější plodinou na světě, hned po bavlníku. Množství pesticidů, což jsou látky hubící širokou škálu škůdců, se ale stále zvyšuje, protože se nezvaní hosté umí na boj s agrochemikáliemi adaptovat a stávají se odolnějšími. Většina majitelů plantáží vynaloží více prostředků na chemii, než na platy svých zaměstnanců. Hnojiva a pesticidy znečišťují vodní zdroje a následkem toho hynou ryby a další obyvatelé vod. Znečištěnou vodu také pijí místní obyvatelé, vaří s ní, umývají se v ní – jinou možnost totiž často nemají. Nebezpečím jsou I špatně skladované nádoby od agrochemikálií a nepoučení pracovníci, kteří s chemií neumí správně zacházet.

Pěstování ananasů probíhá velmi podobně. Rozlehlé monokultury vlastněné úzkou skupinou lokálních a nadnárodních firem. Na plantážích se používá 10 – 15x více chemikálií, než při pěstování jiných plodin. Většina ananasů se do EU dováží z Kostariky, kde jejich pěstování ničí ekosystém deštných pralesů. Časté deště tu totiž splavují toxické látky do vodních zdrojů a ty se stávají nebezpečnými jak pro lidi, tak pro zvířata.

Proč je používání agrochemikálií nebezpečné?

Přípravky se aplikují buď ručně, nebo ze vzduchu letadly. Odhaduje se, že až 85 % chemikálií stříkaných ze vzduchu mine cíl a namísto rostlin dopadne na půdu v okolí. Nezřídka se také stává, že při postřicích z letadel jsou na plantáži zaměstnanci. Vesnice, kde zaměstnanci bydlí, jsou také velmi často přímo mezi plantážemi, a tak je jejich kontakt s pesticidy opravdu velmi intenzivní. Několik výzkumů prokázalo, že zbytky pesticidů se v okolí plantáží objevují ve vodě, v jídle, na matracích v domech nebo na potravě, kterou se živí domácí zvířata.

Mezi důsledky krátkodobé otravy pesticidy patří například rozostřené vidění, nevolnost, mdloby nebo dýchací potíže. Při dlouhodobém působení jde o rakovinu, deprese a jiné duševní poruchy. V oblastech plantáží je také vysoký počet potratů a vrozených vad u miminek.