REGULACE

photo

Řada evropských nadnárodních společností (včetně obchodníků s banány a maloobchodních řetězců) finančně profituje z aktivit mimo EU, ale vyhýbá se odpovědnosti za lidskoprávní a environmentální důsledky své činnosti. Přečiny jejich dceřiných společností nebo jejich dodavatelů včetně porušování základních pracovních a lidských práv a norem v oblasti ochrany životního prostředí jsou příliš časté a vážné na to, abychom je mohli ignorovat.

Lidé, jejichž životy negativně ovlivňuje činnost těchto společností, mají jen minimální možnosti jak se domoci svých práv, ať už je to v jejich domovské zemi nebo v zemích, kde mají zahraniční společnosti svá sídla. Navíc v případě, že se postižení rozhodnou hájit svá práva, riskují útoky a zastrašování.

Je odpovědností národních vlád, aby byly korporace odpovědné za své jednání. Vlády musí iniciovat a prosadit legislativu, která zajistí, že ekonomické aktivity firem v celém jejich dodavatelském řetězci nebudou v konfliktu se základními právy lidí, kteří pracují a žijí v oblastech pěstování banánů a ananasů.

Co se již podařilo?

Na mezinárodní úrovni již byly učiněny některé kroky, které se snaží řešit roli a odpovědnost soukromého sektoru v udržitelném rozvoji a boji s chudobou. V této souvislosti lze jmenovat například:

  • „Guidelines for multinational companies“ („Směrnice pro nadnárodní společnosti“), které vydala OECD,
  • úmluvy a deklarace ILO
  • mezinárodní úmluvy OSN o lidských právech.

I když jsou tyto iniciativy důležité a jsou závazné pro státy, které je podpořily, vzhledem k tomu, že mají pouze charakter doporučení, nemohou nahradit řádnou, právně závaznou regulaci činnosti nadnárodních společností. Státy by proto měly na národní, regionální a mezinárodní úrovni přijmout právně závaznou legislativu v této oblasti.

Maloobchodní řetězce

Znepokojení s dopady obrovské tržní síly maloobchodních řetězců vůči jejich dodavatelům se již objevilo v řadě zemí EU. Některé členské země se snaží tento problém řešit prostřednictvím zákonných opatření, které například upravují vztahy mezi maloobchodními řetězci a jejich dodavateli, zakazují prodej pod nákupní cenou, predatorní cenovou tvorbu (krátkodobé stanovení nepřiměřeně nízkých cen s cílem vytlačit konkurenci z trhu a jejich zvýšení po likvidaci konkurence) a cenovou diskriminaci a snižují ekonomickou závislost v obchodních vztazích.

Takové národní iniciativy představují možné způsoby řešící zneužívání ekonomické síly, ke kterému může docházet kvůli nepoměru sil mezi maloobchodními řetězci a jejich dodavateli.

Jejich dopad je ale omezen mezinárodní povahou činnosti maloobchodních řetězců. V celé EU postupně začíná maloobchod ovládat pouze několik málo maloobchodních řetězců.

Ačkoliv existuje antimonopolní legislativa, která zabraňuje největším výrobcům, aby zneužívali svého dominantního postavení na trhu, EU nemá žádnou legislativu zaměřenou speciálně na zneužívání dominantní kupní síly maloobchodní řetězců. Tyto maloobchodní řetězce se rychle stávají pomyslnými „hlídači“, kteří ovládají přístup zemědělců a dalších dodavatelů k evropským spotřebitelům.

Více informací o tomto tématu

  • European Coalition for Corporate Justice – kampaň Evropské koalice pro firemní odpovědnost 
  • The Tescopoly Alliance